Open Mic
Hudba v jeho pojetí je koníčkem velice krásným, nesoucím cejch vysoké profesionality.Přednes procítěný jak má u šansonů být, příjemné vystupování a průvodní slovo v půvabné chantalpoullainovské češtině, dokonale hrající trojice muzikantů za zády.....Skvělé finále večera, které nám vzalo dech a v žilách rozproudilo krev.....
Open Mic leden 2011 Karel Vidimský-Cimbura
Francie sladká
Nám, kteří jsme stále ještě necestovali Francií, nezbývá, než opakovaně prožívat evropskou kulturní velmoc v hudbě, výtvarném umění, filmu a literatuře. Naštěstí máme ještě v záloze mediálně virtuální svět, díky němuž můžeme být v jednu chvíli zároveň hned na několika místech. Kdysi dávno to uměla pouze literatura, dnes snad drží otěže imaginace nejpevněji televize. Bezmála prý neexistuje, co není na obrazovce. A přece ještě chodíme do galerií, knihkupectví, na koncerty… Do mé diskotéky přibyl v minulých dnech další zajímavý kousek. Dostal místo hned vedle Aznavoura, Bécauda, Brela a Cabrela…bráno ovšem nejen abecedně, přestože systém je dobrá věc. Zasvěcenějším hudbymilcům jistě neuniklo, že se jedná o samé prvotřídní francouzské šansoniéry, spjaté s legendárním divadlem Olympie. Tedy až na Francise Cabrela, který je o dvě až tři posluchačské generace mladší. A spíš než k mámě šansonu, Edit Piaf, odkazuje jeho tvorba k inspiraci Dylanem a Donovanem. A právě mezi Brelem a Cabrelem má v logice abecedy i nasměrováním své zpívané poezie místo Joel Bros. Pochází, podobně jako Cabrel z jižní Francie, ale už několik měsíců žije a tvoří v Brně. Novinka v Brosově diskografii se jmenuje Vol vers Citadele. Zachycuje část koncertního autorského projektu inspirovaného osobností legendárního francouzského spisovatele a válečného pilota. Vedle Brosova kultivovaného zpěvu jeho písně rezonují pouze doprovodnou kytarou a skvělou výrazově bohatou harmonikou (Klára Mahelová). Barvou a naléhavostí svého basu mi Joel Bros navíc připomíná mého oblíbence Leonarda Cohena. Současný francouzský šanson nezapírá své kořeny, ale někdejší „divadlo světa, koncentrované do několika minut“ má zcela současnou formu i obsah. Skladby „o něčem“ jako by posluchače svou opravdovostí nutily k tanci i zamyšlení zároveň. Písně Joela Brose o lásce, zklamání i odpuštění a naději střídají texty o strastech i radostech. Jsou však především přirozeně melodické, ať nesou hlubokou myšlenku nebo „pouhý“ vtipný komentář.
Libor Kalina
Časopis Šalina 9/2009 Brno
Výběr z mailu po koncerte U kralika a poslechu singlu
Musím Vám alespoň tímto e-mailem sklonit poklonu, protože při poslechu Vašeho CD Vol vers Citadele jsem zůstala paf. Nic tak krásného jsem opravdu v životě neměla možnost slyšet. Pouštím si to pořád dokola a rozumím tomu, aniž bych znala Vaši nádhernou řeč. Pouštím si to pořád dokola a pořád dokola mám husí kůži.....Děkuji za překrásný zážitek a přeji Vám mnoho úspěchů a tak nadšených posluchačů, jako jsem já.Děkuji
Soňa /28 let/
Zdravím Vás, ještě jednou bych rád poděkoval za krásný zážitek z Vašeho koncertu u Kouřícího Králíka. Francouzský šanson jsem zatím neměl možnost slyšet takto v klubu a velmi mě to proto překvapilo, kolik je v něm emocí a citů. Myslím, že je potřeba tento druh hudby více propagovat. Děkuji ještě jednou a přeji, ať hrajete a skládáte stále tak, jak jsem to mohl slyšet v pátek na koncertě.
Daniel /25 let/
Vaše CD poslouchám snad každý večer , je to vskutku dílo mistra.
Alena /38 let/
